Jdi na obsah Jdi na menu
 


Deprese vnitřní nepřítel

14. 3. 2009
Když v západní Evropě nebo ve Spojených státech někdo položí otázku „Jak se máš?“, dostane se mu nejčastěji odpovědi typu „skvěle, výborně, úžasně“. V Česku je tomu přesně naopak. Máme se špatně, všichni nás štvou, zase se nám něco nepovedlo a už z toho začínáme dostávat „depku“. Slova jako „depka“ neboli deprese, sklíčenost a melancholie často používáme. Víme ale, co skutečně znamenají? Umíme je vzájemně rozlišit? Pocity pokleslé nálady a smutku patří k našemu životu. Jsou naprosto normální a mají význam pro náš organismus i osobní rozvoj. Někdy se však může stát, že trvají příliš dlouho, jejich intenzita je neúměrná situaci, která je vyvolala, a naruší naše běžné fungování. Potom můžeme hovořit o depresi.



Depresí trpí 110 milionů mužů a žen na světě a její léčba je nejdražší léčbou hned po rakovině. Klinicky významná deprese se vyskytne zhruba u každého pátého člověka, přičemž na jednoho muže připadají dvě depresivní ženy. Rizikovou skupinou jsou ženy v období klimakteria, v šestinedělí a na mateřské dovolené, kdy tráví hodně času v izolaci. Postihuje lidi bez rozdílů věku či pohlaví. Nevyhýbá se ani umělcům, vědcům a dalším významným osobnostem.


Dokonce se zdá, že je tomu právě naopak. „ Lidé, kteří jsou geniální ve verbální oblasti, mají zřejmě velkou mozkovou aktivitu v oblastech souvisejících s řečí, což může velmi intenzivně ovlivnit nálady člověka,“ říká doktor Felix Post z Institutu psychiatrie v Londýně, který zkoumal depresi a další duševní poruchy u světově významných spisovatelů. Ze sta zkoumaných prokázal duševní poruchu u třiadevadesáti z nich. Mimo jiné zmiňuje jména jako Kurt Vonegut, Ernest Hemingway, Charles Dickens, Lord Byron nebo William Blake.


Příznaky deprese


Co přesně stojí za vznikem deprese je nám stále záhadou. Určitou roli zde hrají dědičné faktory, a to hlavně biologická zranitelnost. Nedědí se tedy nemoc samotná, ale vlohy k onemocnění, které se mohou a nemusí projevit. Spouštěčem deprese pak může být náročná životní událost, stres, dlouhodobé konfl ikty v mezilidských vztazích, tělesné onemocnění, užívání některých léků, závislost na drogách a spousta dalších faktorů a okolností. Protože jsme vystaveni mnoha vlivům, je těžké jednoznačně určit, co depresi vyvolalo. Nad zásadní změnou životního stylu nebo nad návštěvou odborníka byste měli uvažovat, pokud již delší dobu: zažíváte pocity bezmoci a beznaděje, přetrvává u vás smutek, úzkost a pocit prázdnoty, myslíte na smrt a sebevraždu, ztrácíte zájem a radost z činností, které vás dříve bavily, včetně sexu, cítíte únavu, ospalost a pokles energie, nemáte chuť k jídlu nebo se naopak přejídáte, máte poruchy trávení, bolí vás hlava, břicho, záda, máte potíže s pamětí, soustředěním a rozhodováním, jste neklidní, napjatí, nervózní a podráždění, obviňujete se, cítíte se méněcenní a neschopní. Jednoduchou pomůckou pro orientační posouzení našich obtíží je akronym SASA, který vznikl na základě americké studie zjišťující typické příznaky deprese.


SPÁNEK – lidé s depresí trpí často poruchami spánku. Zatímco během dne jsou nadměrně unavení a ospalí, noční spánek není příliš kvalitní a obvykle se probouzejí brzy ráno mezi druhou a čtvrtou hodinou a nedaří se jim znovu usnout.


ANHEDONIE, tedy neschopnost se radovat, těšit se z každodenního života. SEBEHODNOCENÍ je u depresivních lidí velmi snížené, doprovázené pocity méněcennosti a vlastní neschopnosti.


APETIT je u depresivních lidí obvykle také velmi nízký. Nedostatečná chuť k jídlu se projevuje prudkým úbytkem na váze až o 5 % za měsíc. U podzimních depresí může naopak docházet k přejídání. Pokud na sobě pozorujete tři z těchto čtyř okruhů, s velmi vysokou pravděpodobností trpíte depresí.


Není deprese jako deprese

Deprese jako nemoc má mnoho forem a u každého probíhá jinak. Známá je například sezonní afektivní porucha neboli „podzimní deprese“, která se objevuje v podzimních a zimních měsících a je spojena s úbytkem energie, nadměrnou únavností a zhoršenou výkonností. „V létě je mi celkem dobře, ale potíže začínají s přicházejícím podzimem. Přidávají se mi i paranoidní příznaky, slyším hlasy a jsem nedůvěřivý. Když je mi zle, propadám pocitům beznaděje, nemohu se z ničeho radovat, mám úzkosti, pociťuji strach, a to nejen z lidí, ale ze všeho, co mám vykonat.


Nepřekonatelným problémem je pro mě čištění zubů, holení, někdy i obyčejné oblékání,“ svěřuje se na chatu o depresi Radek. Podzimní depresi však můžeme předvídat, můžeme se na další epizodu připravit a počítat s ní. „Důležité je vědět, jak podzimní depresi předcházet. Nečekat, až porucha nastane, ale připravovat se, dokud je čas,“ radí přední český psycholog prof. Jaro Křivohlavý. V tisku je často skloňovaná a řešená poporodní deprese. Zhoršenou náladu 3.–4. den po porodu prožívá až 80 % žen a u 11 % žen vyústí v depresi, přičemž více ohrožené jsou prvorodičky a adolescentní matky.


K příznakům poporodní deprese patří nerozhodnost, úzkost, strach ze samoty, izolace, ztráta zájmů a potěšení, bezmoc a beznaděj, pocit, že je dítě nechtěné a nedokážu se o něj postarat ani ho milovat. Marcela se s poporodní depresí vypořádávala šest týdnů. Nakonec nemoc s pomocí matky a manžela úspěšně překonala. „Měla jsem taky chvilky, kdy jsem Danielkovi říkala, že ho vyhodím z okna. Dnes se za to stydím, ale tehdy jsem se nedokázala ovládnout.


Když mi moje mamča v průběhu těhotenství říkala, že šestinedělí můžu probrečet, že si k miminku třeba budu hledat cestu, byla jsem bláhová a myslela, že mně se to netýká, že takové věci se mi stát nemůžou. A staly.“ Poněkud neobvykle a bizarně se může jevit bipolární porucha, kdy dochází ke střídání cyklů deprese a cyklů mánie.


Během manického cyklu má nemocný pocit zvýšené výkonnosti, povznesenou náladu, sníženou potřebu spánku a chová se lehkomyslně. Utrácí peníze za nepotřebné věci, a pokud mu někdo odporuje, reaguje agresivně. Naopak depresivní fáze je spojena s obviňováním, poklesem energie a pocity beznaděje a bezmoci. Už staří Řekové věřili, že umělci tvoří svá díla ve stavech tzv. „božského šílenství“. Nikdo zatím neprokázal souvislost mezi maniodepresivní poruchou a genialitou, faktem ale je, že po staletí můžeme sledovat mimořádně talentované muže a ženy, kteří se potýkali s poruchami nálad. Zatímco v depresivní fázi balancovali na hranici života a smrti, v té manické tvořili díla, která se zapsala do historie – třeba hudba Petra Iljiče Čajkovského nebo romány Virginie Woolfové.


Léčba deprese


Výjimečně, při těch nejlehčích formách deprese, si můžeme pomoci sami. Je třeba najít si čas na sebe, a to hlavně na koníčky a relaxaci, dělat si radost, neizolovat se od druhých a dávat najevo své city. Lidé, kteří žijí sami, si mohou pořídit domácí zvíře. „Svépomoc bych zaměřil na myšlení nebo na chování. Se svým myšlením můžeme pracovat tak, že si zapíšeme, které myšlenky k depresivnímu chování vedou nebo z něho vyplývají. Na druhou stranu papíru, naproti každé z těchto myšlenek, si zkusíme naopak připsat něco pozitivního, například co se mi dnes povedlo, kdo mě pochválil, na co se těším, čímž alespoň částečně vyvážíme naše depresivní myšlení. Co se chování týče, doporučil bych pokusit se trochu zaktivizovat, protože deprese lidi tlumí. Jít si zacvičit, vyběhnout schody, trochu se rozpumpovat, a tím překonat depresivní pasivitu. Samozřejmě tyto rady platí jen pro mírnější deprese, v ostatních případech je třeba vyhledat pomoc,“ radí profesor Stanislav Kratochvíl z Psychiatrické léčebny v Kroměříži.


Obvykle se doporučuje kombinovat svépomoc s profesionální pomocí, s psychoterapií, která může být při těžších formách deprese nebo v akutní fázi doplněna léky, nejčastěji antidepresivy. Někteří lidé mají z jejich užívání obavy vzniklé na základě předsudků a mýtů: „léky na hlavu jsou jen pro blázny“ nebo „člověk je líný řešit svoje problémy a žádné prášky mu nepomůžou“. Jde však o moderní, běžně užívaný lék. „Antivýň depresiva jsou léky na depresi a deprese je stav, kdy je člověk už nemocný, to znamená, že se mimo jiné mění fungování neurotransmiterů v mozku. Jakmile dojde k této biochemické změně v mozku, není už v možnostech člověka ovlivnit vzniklý proces vůlí, protože ta přestává fungovat. Antidepresiva udělají to, že člověka vrátí k jeho normálnímu fungování a umožní mu, aby mohl opět zapojit svoji vůli a pokračovat v řešení problému sám. Při skutečné depresi jsou tedy léky velmi důležité,“ podotýká MUDr. Pavla Stopková z Psychiatrického centra v Praze.


Existují ale i méně obvyklé postupy, jako např. fototerapie (opakované vystavování člověka intenzivnímu světlu) nebo elektrokonvulzivní léčba (synchronizace mozkových buněk v narkóze pomocí elektrického proudu). Celková úspěšnost léčby deprese je více než 80 %. V poslední době jsou stále více populární alternativní přístupy. Lidé se liší v názoru na ně i v tom, jak hodnotí jejich účinnost. Určitě ale neuškodí, a proto se dají využít jako doplněk k léčbě.


Oblibu si i v České republice našla třeba akupunktura, homeopatie nebo užívání bylin. Podle míry svých obtíží si můžete pořídit Bachovy květové esence. Jde o směsi květových výtažků od homeopata dr. Edwarda Bacha, které se popíjejí rozpuštěné ve vodě. Extrakty z bylin se dají také koupit v lékárnách ve formě čajů nebo tablet, například velmi populární a účinný je extrakt z třezalky tečkované, který je podle profesora MUDr. Jaromíra Švestky, DrSc., z Psychiatrické kliniky LF MU Brno, prokazatelně účinným antidepresivem u lehčích a středně těžkých depresí. Užitečnou a příjemnou formu relaxace poskytnou koupele spojené s inhalací vonných olejů. Náladu pomáhá zlepšit třeba bergamot, pelargonie, meduňka a růže. Celkovému zklidnění a potlačení deprese potom napomáhá heřmánek, šalvěj, levandule nebo santalové dřevo.


Alternativní metody ovšem rozhodně nedokážou nahradit pomoc odborníka. Jejich účinnost zatím nebyla spolehlivě prokázána, a proto je nutné brát je opravdu pouze jako doplněk léčby nebo jako prostředek k uvolnění a relaxaci.


Velmi důležité jak při léčbě deprese, tak při její prevenci je dodržování zdravé životosprávy. Základem je dodržování pravidelného denního režimu rozdělujícího den mezi práci, zábavu, odpočinek a spánek. Vaše strava by měla být vyvážená a pravidelná, s vysokým obsahem vitaminů a minerálů a dostatkem ovoce a zeleniny. Je známo, že produkty, jako je alkohol, kofein, drogy a dokonce i některé léky vznik deprese podporují. Velký důraz kladou odborníci na cvičení a tělesný pohyb. Mimoto, že jde o způsob odreagování, dochází k uvolňování některých příznivých hormonů, postupně roste pocit pružnosti, síly a zdraví a zlepšuje se kvalita spánku.


Riziko sebevraždy

Neléčená deprese může mít závažné následky. „Poté, co mě ze dne na den opustil měsíc po svatbě manžel, jsem se topila týdny v pocitech prázdnoty a zoufalství. Nabízenou pomoc přátel i mé nadřízené jsem brala jako vyjádření jejich opovržení ke mně, jako bych byla chudinka, co se sama neumí postavit na nohy. Tak jsem se jim začala vyhýbat úplně, vykašlala se na práci a nevycházela z domu. ‘Nejsi přece slaboch ani blázen, zvládneš to sama, jinak už vážně nejsi k ničemu,´ znělo mi celé dny v hlavě, i když jsem si ve skrytu duše přála, aby se ve dveřích objevili bývalý přítel, matka nebo kamarádka, vzali mě do náruče a starali se o mě. Svoji ješitnost jsem neskousla a o pomoc si řekla až tím, že jsem spolykala velké množství prášků.“ Nato Jana skončila na jednotce intenzivní péče, dostala se do rukou odborníků v psychiatrické léčebně. Ne každý depresivní člověk má ale takové štěstí. Podle statistik 15 % z nich ukončí svůj život sebevraždou.


Navzdory mýtu, že „kdo o sebevraždě mluví, ten ji nespáchá“, dávají lidé s úmyslem zabít se svému okolí často najevo zřetelné signály o svých úmyslech. „Není jednoduché rozeznat úmysly sebevraha. Když se chce opravdu zabít, často své plány před okolím důmyslně skrývá a tají. Určitě by nás ale mohly upozornit změny v jeho chování, uzavřenost do sebe nebo když přestane dělat věci, které ho dříve bavily a rezignuje na svoje plány. Takového člověka bychom neměli nechávat osamělého a opuštěného, ale snažit se s ním být a dát mu možnost hovořit o svých pocitech,“ říká profesor Stanislav Kratochvíl. Jak by se tedy k člověku trpícímu depresí měli chovat jeho blízcí?


„K nemocnému člověku se chováme s ohledem a bereme v úvahu omezení, která mu nemoc přináší. U deprese je to pokles iniciativy, smutná či špatná nálada, zpomalené tempo, nechutenství, poruchy spánku, různé tělesné bolesti, nezájem a především to, že depresivnímu člověku nic nepřináší potěšení. Tím vyvolává ve svém okolí jakousi, ‘neinfekční nákazu´ a, abych to řekl česky a srozumitelně, soucit na jedné a zlost na druhé straně. Nestyďme se za tyto projevy svých pocitů, je to hluboce zakódovaná reakce, kterou projevují i naši nejbližší příbuzní – lidoopi, když u některého z členů jejich tlupy chemicky vyvoláme depresi. Obě reakce jsou však z praktického hlediska ke škodě daleko víc, než ku prospěchu. Depresivnímu člověku nepomůže ani litování, ani ‘seřvání´. Musíme ho stále ujišťovat, že se jedná o nemoc, která je léčitelná a která nakonec odezní. V samém začátku doporučovat heslo VYDRŽET! a nikoli překonat. Přimět depresivního člověka k tělesné aktivitě, protože ta nabudí lepší složku ‘mozkové chemie´,“ radí v internetové Škole zdraví MUDr. Radim Honzák, CSc.


Nemoc budoucnosti



Minulost ovládaly epidemie infekčních chorob, současnosti dominují kardiovaskulární problémy, i budoucnost bude mít svoji nemoc. Podle výzkumů a názorů odborníků jí bude právě deprese. Je proto nutné začít brát toto onemocnění vážně a zbavit společnost mýtů, které se k ní vážou. Uvědomit si, že se postižený nemůže prostě jen vzchopit, ale že musí vyhledat odborníky, kteří mu pomohou.





VERONIKA KAVENSKÁ

Studuje 4. ročník psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Zajímá se hlavně o interkulturní psychologii, studium přírodních kmenů a odlišných kultur a etnik. Pracuje jako dobrovolnice ve Středisku psychosociální prevence v Olomouci.


DALŠÍ INFORMACE:

Sue Atkinson: Jak zdolat skálu jménem deprese: praktický průvodce pro lidi trpící depresí, Praha, Albatros 2005 Jaro Křivohlavý: Jak zvládat deprese, Praha, Grada Publishing 1997 Štěpán Kovařík: Deprese, Praha, Fragment 2002 Ján Praško, Hana Prašková, Jana Prašková: Deprese a jak ji zvládat, Praha, Portál 2003 Linus Mundy: Jak překonávat deprese, Tuchoměřice, Doron 2003


HLEDEJTE POMOC:


Centrum krizové intervence – tel. 284 016 666 Linka důvěry – tel. 224 923 255 Linka psychopomoci pro celou ČR – tel. 224 214 214 RIAPS – krizové centrum – tel. 222 586 768 linka důvěry – tel. 222 580 697


MŮJ ŽIVOT S DEPRESÍ


Pětadvacetiletá studentka Beáta se potýkala s poruchami nálad už v období dospívání. Před rokem a půl se u ní začaly projevovat depresivní příznaky, které po třech měsících vyústily v pokus o sebevraždu.


* Jak bys popsala svoji depresi? Co jsi prožívala?

Pro mě byla deprese takovým pokrouceným životem. Přestože jsem dýchala a srdce mi bilo, přála jsem si pravý opak. Utápěla jsem se ve smutku a prázdnotě. Nebyla jsem schopna cokoli dělat, k čemukoli se přinutit. To je asi to nejhorší… není tam ta vůle něco dělat, ale ani žít. Tenkrát jsem o tom psala takto: „Snažím se udržet při životě, ale nejde mi to. Tápám a nenacházím nic, pro co bych mohla a chtěla žít. Mám prázdno v srdci i v duši. Představa, že to tu člověk může skončit, mě uklidňuje a dává jedinou naději… naději na vysvobození z téhle mizerie. Pohlcuje mě tma a já nikde nevidím světlo.“ Když si přečtu to, co jsem kdysi psala, ihned si vybavím tu prožívanou bolest. Na to nejde zapomenout.


* Zaznamenalo tvé okolí změnu? Všimlo si něčeho?

Okolí si samozřejmě začalo všímat změn v chování… Přestala jsem postupně jíst, vycházet ven, často jsem několik dnů nevstala z postele a hodně plakala. Nejdříve si mysleli, že jsem líná, že se mi nechce nic dělat. Tenkrát si nechtěli připustit, že by to mohlo být něco vážnějšího.


* Co tě dovedlo k tomu, že jsi vyhledala odbornou pomoc?

Co bylo tou poslední kapkou? Poslední kapkou bylo spolykání mnoha prášků s jedinou touhou. S touhou zemřít. V tomto stavu mě našla sestra, a to už jsem pak byla nucena vyhledat odbornou pomoc. Dnes jsem za to ráda.


* Myslíš, že už jsi depresi s úspěchem překonala?

Nyní se cítím dobře. Ale myslím si, že depresi nelze překonat úplně. Vždycky tam bude ten strach, že se vrátí. A ten strach je veliký, protože období deprese bylo pro mě to nejhorší, co jsem prožila. I když jsem si uvědomila, že mám tendenci při zvýšeném napětí a stresu upadat do deprese. Myslím, že se tomu říká naučená bezmocnost.


* Jak bojuješ proti možnému návratu deprese?

Je pro mě důležité mít kolem sebe lidi, o kterých vím, že mě podpoří ve chvílích smutku. Vědomí toho, že mi jsou oporou. Dále mi pomáhá přítomnost domácích mazlíčků. Je příjemné mít se s kým pomazlit, je to moje odreagování stejně jako procházka přírodou. Dříve jsem propadala zoufalství a bezmoci, seděla doma, nechtěla vycházet mezi lidi, a tím se u mě deprese ještě prohlubovala. Dnes vidím, že je lepší jít mezi přátele nebo si udělat procházku, i když je v tu chvíli velmi těžké se k čemukoli zaktivizovat.


* Myslíš, že ti deprese přinesla i něco pozitivního, něčím tě obohatila?

Obohatila mě v tom, že si mnohem víc vážím života. Až po dlouhé době jsem si uvědomila, jak je důležité požádat své blízké o pomoc a mluvit s nimi o tom, co prožívám. Protože mi mohou pomoci rozšířit obzor. Já jsem viděla jen bolest, utrpení a touhu zemřít.





TEST:

Možná vás teď napadá otázka, jak jste na tom vy a deprese. Pomocníkem k orientaci i k zamyšlení vám může být test CES-D.


CES-D


Podívejte se na následující seznam otázek, které se vztahují k prožitkům, náladám nebo obtížím v minulém týdnu. Každou z nich zodpovězte pomocí hodnoty 0–3: 0 = vůbec ne nebo velmi zřídka (méně než jeden den v týdnu); 1 = občas (jeden až dva dny v týdnu); 2 = příležitostně, ale ne příliš dlouho (tři až čtyři dny v týdnu); 3 = většinou nebo pořád (pět a více dnů během posledního týdne)


1. Trápily mě věci, které mě obvykle netrápí.
2. Neměl/a jsem vůbec chuť na jídlo, nechtělo se mi jíst.
3. Měl/a jsem pocit, že bych nemohl/a zahnat těžkou náladu, ani kdyby mi v tom někdo pomáhal.
4. Měl/a jsem pocit, že nejsem tak dobrý/á jako druzí lidé.
5. Měl/a jsem potíže soustředit se na to, co jsem dělal/a.
6. Cítil/a jsem se stísněný/á.
7. Cítil/a jsem, že vše, co jsem dělal/a, jsem dělal/

a s námahou.
8. Při pohledu do budoucna jsem se cítil/a zcela bezmocně

a beznadějně.
9. Myslel/a jsem na to, že můj život byl omylem.
10. Měl/a jsem strach.
11. Můj spánek byl nepokojný.
12. Byl/a jsem nešťastná.
13. Napovídal/a jsem toho méně než obvykle.
14. Cítil/a jsem se osaměle.
15. Lidé kolem mě se mi zdáli méně přátelští.
16. Neměl/a jsem takovou radost ze života, jakou

obvykle mívám.
17. Měl/a jsem chvíle, kdy jsem plakal/a.
18. Byl/a jsem smutný/á.
19. Cítil/a jsem, že mě lidé nemají rádi.
20. Nemohl/a jsem se rozhodnout, co dělat, a tak

jsem skoro nic nedělal/a.


Nyní sečtěte čísla u všech otázek. Zjištěná hodnota ukazuje úroveň vašich depresivních obtíží v posledním týdnu.


součet x úroveň depresivních obtíží



0–9 x bez deprese

10–15 x mírně depresivní

16–24 x středně depresivní

25–60 x výrazně depresivní

Zdroj:  http://www.mladazena.cz/scripts/detail.php?id=303650
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář